Víkend u Severního moře, aneb jak jsem se rozloučil s Phantomy

Jacek Domaňski - 2.2.2014
 

Díl 1.  ze série „spotterské příběhy“  / autor Jacek Domaňski

Každoročně někdy na začátku jara přichází čas, kdy končí sledovaní webových stránek, a musíme udělat rozhodnuti, které s mnoha zajímavých leteckých akci chtěli bychom navštívit. Udělat takové rozhodnutí není vůbec jednoduché - nabídka většinou převyšuje naše možnosti, a víme, že nemůžeme byt všude. A tak někdy koncem března 2013 bylo učiněno jedno z takových rozhodnutí – letos jedeme se rozloučit s Phantomy!

Západoněmecká Luftwaffe byla reaktivovaná v roce 1955 a první Phantomy, 88 letounu v průzkumné verzi RF-4E, byly objednaný v roce 1968. Během služby část z nich byla přestavena tak, aby mohly utočit proti pozemním cílům. Začátkem 70. let bylo rozhodnuto o náhradě už zastaralého F-104E novou stihačkou, a Luftwaffe bylo nabízeno několik strojů: F-4 a F-5, J-37 Viggen, Jaguar a Mirage F1. Vítězem výběrového řízení zůstal F-4 Phantom a v červnu 1971 roku objednáno 175 letadel. Všechny objednané Phantomy byly postupně dodaný do roku 1976 a sloužily u Jagdgeschwader 71 (Wittmund) a 74 (Neuburg a.d. Donau).

Studená válka skončila a Německo, stejně jako i jiné evropské státy, výrazně omezilo stav svých vzdušných sil. Přes 70 Phantomů bylo prodaných do Turecka a Řecka, v obou zemích letouny byly poddaný modernizaci.

Nic není na věčné časy, a tak koncem 90 let bylo rozhodnuto o náhradě Phantomů novým letadlem, nicméně kvůli zpožděným dodávkám Eurofighterů Phantomy zůstaly ve službě do roku 2004 (JG 74) a 2013 (JG 71). Během roku 2013 Luftwaffe připravila několik akcí na rozloučenou, ze kterých největší a nejvýznamnější nesla název „Phantom Pharewell“ a byla naplánovaná koncem června na základné Wittmundhafen.

A tak máme rozhodnuto! Registrujeme svou účast na zvláštním „Spottertag“, nakupujeme jízdenky na vlak, po dost dlouhém hledaní zajištujeme ubytovaní (sehnat nocleh u severního moře koncem června není vůbec jednoduché), a tak už nezbývá nic jiného, než čekat. Během těch několika měsíců čekaní sledujeme zprávy z Luftwaffe a těšíme se na letní víkend u moře.

Bohužel, jak to často bývá, realita se mnohem liší od představ. Myslím, že není nutné podrobněji vzpomínat na počasí v květnu a červnu loňského roku, kdy pršelo skoro každý den. Dlouhodobá předpověď počasí na „Den PP“ vůbec nevypadá slibně, čím blíž máme ke konci června, tím víc je to už skoro jisté, že tentokrát počasí s námi spolupracovat nebude.

Konečně je tu poslední týden června, a jedeme! První přestup je v Berlíně, kde přidává se kamarád z Polska, a zde máme i první překvapeni – kvůli povodním vlak, kterým jsme měli jet do Wilhelmshavenu je zrušen. Nezbývá nic jiného, než navštívit informační centrum DB a požádat o nějaké řešeni. Naše jízdenky jsou hned orazítkovaný nějakými zvláštními razítky (ze spousty slovy začínajících se na „Sonder…”), v ruce náhradní cestovní plán, a začínáme naši „Germania tour“ – z Berlína do Wilhelmshavenu pres Hamburk, Brémy a Oldenburg: čtyři přestupy, pět vlaku ale překvapivé všechno probíhá tak, jak by měla fungovat německá železnice. Samozřejmě v každém z navštívených měst vzpomínáme na druhou světovou válku a spojenecké nálety. Cestou střídavé prší a sviti sluníčko, tak pořád máme naději, že aspoň stejně bude i o víkendu. Do Wilhelmshavenu přijíždíme pozdním večerem, hodně unaveni celodenním cestováním.

Další překvapeni – Wilhelmshaven, město z 80 tisíc obyvatel nemá žádné železniční nádraží. Nádražní budovu nahradilo obchodní centrum, a z nádražního vybaveni (kromě samotných nástupišť) zbylo jen informační centrum DB (otevřené par hodin denně), jízdenkový automat a dvě lavičky na nástupišti. Rychle nastupujeme do příměstského autobusu a jedeme do Roffhausen na nocleh. Počasí? Samozřejmě poradně prší, mraky ve výšce asi tak 200 metrů a severní vítr k tomu.

Roffhausen od 30. let 20. století bylo základnou Kriegsmarine, v roce 1940 bylo zde postaveno 30 ubytovacích domu pro 2000 vojáků. Po druhé světové válce byly používaný jako ubytovna pro uprchlíky z východní části Německa. V roce 1946 převzal je výrobce psacích strojů Optima. Současne areál bývalé Optimy je přestaveny na technologicky park. 

F-4F Phantom II 38+28

Pátek, „Den PP“ -1, aneb „Spottertag“.  Ranní počasí předpovídá, co nás bude čekat na letišti: mlha, déšť a samozřejmě vítr, ještě silnější než včera. Myslíme, že to už asi nemohlo dopadnout hůř, ale počasí má pro nás připraveno pár dalších překvapení. Vlakem jedeme do Wittmundu, mlha se něco zvedá, ale mraky zůstávají tak ve výšce 100 metrů. Samozřejmě porad prší, a poradně. 

Vystupujeme na „nádraží“ ve Wittmundu (zde jen jízdenkový automat a přístřešek) a směrujeme do centra. Během cesty slyšíme rachot proudového motoru, zvedáme hlavy a přes mraky vidíme podvozek a šedou siluetu Phanotmu. Kolemjdoucí dáma se shovívavě usmívá: „Nějací další blázni, kteří sem přijeli kvůli letadlům“ - asi místní už jsou zvykli na spotterské návštěvy.

Jako že do hodiny kdy mají byt připraveny autobusy, které nás zavezou na základnu, zbývá ještě dost casu, rozhodujeme se vyčkat v nějaké kavárně. Na procházku městem v lijáku, který teď se zrovna spustil, nějak nikdo nemá chuť. Nalézáme poslední volný stůl ve skoro plné obsazené německými důchodci kavárně, sedíme, objednáváme kávu, a pořad koukáme do nebe. Samozřejmě žádná změna, ale snažíme se nějak přesvědčit proudy vody za okny, aby aspoň na pár hodin se zastavily. Bez výsledků.

Beru si nějaké místní noviny, kromě článku o Phantomech zajímá nás především předpověď počasí, která bohužel není nějak příznivá: maximálně +15 stupňů C a porad déšť. V novinách někdo (asi s masochistickými sklony), vede rubriku „počasí ve stejném dnu“, a tak už víme, že ve stejný den před rokem bylo +30 C a jasno, před dvěma lety +30 C a jasno, před třemi lety +26 C a skoro jasno). Raději to ani nebudeme komentovat.

Konečně nastupujeme do autobusu a jedeme na základnu, cestou míjíme kasárna s vystavenými stroji F-104 a F-86. Na letišti vystupujeme mezi hangáry a momentálně nacházíme se u Phantomů. Už to neprší, teď je to něco mezi lijákem a tornádem, kvůli silnému větru dešťové kapky chvílemi padají téměř horizontálně.

Luftwaffe připravila opravdu skvěle slavnostní rozloučeni s Phantomy. Můžeme se těšit na zvláštní nátěry letadel: 38+10 v kamufláži Norm 72, 38+33 v Norm 81, 37+22 v Norm 90 a 37+01 jakož to první dodaný Phantom získal speciální nátěr „First in – Last out". Dodatečné na stojánce nalézáme par zajímavých testovacích strojů, včetně 38+13. Samozřejmě stojánka to nejen Phantomy ale taky opravdu slušný počet dalších letadel a vrtulníků: britské Tornáda, belgické F-16, španělské F-18, Skyhawk, Eurofighter, vládni Airbus, Orion, a taky… L-39 Albatros od Airborne Tactical Advantage Company (ATAC). Bohužel asi kvůli počasí nedorazily Phantomy z Řecka a Turecka, stejně jako polský MiG-29. Podle oficiálních údajů Luftwaffe počet účastníků „Spottertag“ přesáhl 3000, a registrovaní byli spotteři  s téměř všech kontinentů.

Phantom 37+01

Nad námi šedošedé nebe, mraky ve výšce 200-300 metů a k tomu vítr, který je prohání po obloze. Vzduch je slaný, však more je pouze nějakých 7 kilometrů odsud a vítr fouká od severu. Nezbývá nic jiného než smířit se s „překrásným“ červnovým počasím, zabalit foťáky do nepromokavých pytlů, sebe a batohy do pláštěnek a tak vyrazit na prohlídku vystavených Phantomů. Už na začátku narazíme v hangáru na letadlo s číslem 38+28 -  je to stroj který už dobře známe: v roce 2012 jsme ho mohli vidět na Aviatické pouti v Pardubicích, bohužel pouze na stojánce. Kazdy ze strojů je obklopen davem spottérů, ale všechno probíhá bez větších problémů, personál základny je maximálně vstřícný a nic, kromě počasí, nebráni ve focení letadel. 

Phantom 38+13

Je slyšet další rachot a vidíme přistávat španělské F-18 od ALA-12 (která používala Phantomy v letech 1978-95). Všichni se hrneme co nejblíž, kdy Hornety pojíždějí na stojánku, tentokrát nejen kvůli fotkám, ale taky aby se aspoň trochu zahřát u horkých výfukových plynů španělských motoru – teplota vzduchu je pouze kolem 10 stupňů C... O chvíli později projíždí kolem nás Fw-44 od Quax Flieger. Tento stroj taky známe z Pardubic, tentokrát z roku 2013. A stejně jako v Pardubicích pilotovi fokouše déšť nevadí - v klidu i s úsměvem projíždí dvakrát kolem dráhy v otevřeném kokpitu. 

španělská F-18

Vedle dráhy uprostřed letiště stoji další Phantom a zde pozemní personál několikrát během dne předvádí zkoušku motorů. V případě Phantomů, kromě obvyklých zvukových efektu, znamenalo to i mraky černého kouře a technici dělají vše, aby dokázat, že přezdívka Luftverteidigungsdiesel (Dieselová protivzdušná obrana) je opravdu zasloužena.

Phantom před zkouškou motorů

Odpoledne otevírá se druha část stojánky, tentokrát ze současné provozovanými letadly. Kroužíme kolem těch krásných strojů, ale teď foceni je skoro nemožné, na fotkách je vidět hlavně cáry dešťových kapek. Vzpomínám, že někde jsem četl, že počasí u Severního moře je střídavé, a nevydrží déle než par hodin. Nezbývá nic než souhlasit – vždyť se to porad střída: déšť, liják, déšť, mlha... Zvolna končíme návštěvu základny a jedeme zpět do Roffhausen. Prší cele odpoledne, večer a celou noc. Místní se nechávají slyšet, že prý zítra počasí má byt o něco lepší. Tak nechme se překvapit.

Sobota, „Den PP“ začínáme samozřejmě v mlze a dešti, jakby jinak. Nicméně po příjezdu do Wittmundu přestává pršet, tak aspoň nějaké zlepšeni tady je. Bohužel pořád sílené fouká. Plánované na dopoledne letecké ukázky teď stoji před velkým otazníkem. První to vzdává replika Dreideckeru, a zajímá čestné místo uprostřed letiště. Několik pilotu se rozhoduje vzlétnout i pres nepříznivé podmínky. Sledujeme docela drsné přistání dvojplošníku Bücker Jungmann a je vidět, že počasí opravdu nepřeje dnes malým strojům.

Nicméně dopoledni letecky program pokračuje i pres některá omezeni (už neprší, ale porad to máme pod mrakem a vítr, který stále nepolevuje). Nejvíce zajímavá je ukázka Skyhawku od British Aerospace Flight Systems, která provozuje tyto stroje ze základny Wittmundhafen (s civilní imatrikulaci) jako tažné letouny vlečných cílů. Během ukázky pilot hlásí závadu: nejde zatáhnout přistávací hák a tak bude následovat nouzové přistání. Vyjíždějí záchranné týmy, připravuje se natažené lano a Skyhawk přistává za využití záchytného háku, jako na letadlové lodi. Jedna z mala příležitosti vidět takové zvláštní přistání vlastními očima. Všechno dobře končí, tak pro pilota jak i pro letadlo, a letový program pokračuje dal.

A-4 Skyhawk

Konečně nějaké paprsky slunce! Asi proto, že letový program nastupuje do druhé, závěrečné fáze. Ted nám se předvedou Phantomy: čtyři stroje projíždějí zvolna před davem spottérů, cvakají foťáky, hraje dechovka, někdo pláče… Počasí se lepší každou minutou – proč nemohlo tak byt už včera?

Phantom - noční můra ekologů

Poslední letová ukázka Phantomů zůstane na dlouho v paměti – lety ve formaci, společný let s Eurofightery, sólo ukázky a přistání touch and go. A už jde se na poslední přistání. Rozvinuté barevné padáky a čtyři legendární stroje poslední raz přistávají na draze základny Wittmundshafen. Příští týden čeká je už jen poslední let do dílen Schortens, kde budou odzbrojeny a demontovaný.

Pharewell Phantom – Moin Eurofighter! Následuje poslední projížďka před diváky a pak je tu symbolické odevzdaní Phantomů a převzetí Eurofighterů. Snažíme se využít konečně slunečního počasí a vrátíme se na stojánku. Několik posledních fotek a the show is over.

Auf Wiedersehen Phantom – Moin Eurofighter!

Podle oficiálních údajů Luftwaffe v sobotu s Phantomy rozloučilo se téměř 130 tisíc návštěvníků akce. Phantomy, které na začátku mely byt jen dočasným řešením před nákupem dalšího typu letadla, zůstaly ve službě 40 let a během té doby nalétaly 279 tisíc letových hodin. Jako poslední na draze letiště Wittmundhafen přistál Phantom 37+01 z posádkou Oberst Gerhard Roubal (Geschwaderkommodore  JG 71 „R“) a Oberstleutnant Alex Berk. Phantomy v JG 71 nahradí 18 strojů Eurofighter, které mají byt „combat ready“ v roce 2018.

G. Roubal a A. Berk v kokpitu Phantomu před posledním letem

Vracíme se do Wilhelmshavenu, zatím neprší, tak je čas aspoň na krátkou procházku městem. Bohužel plánovaný v březnu „večer na pláži“ (k tomu ještě nějaké pivo a západ slunce) se jeví jako špatný vtip – teploměr ukazuje 11 stupňů. Nezbývá nic jiného než uskutečnit plán B, a tak po krátkém hledaní nacházíme se v „oficiální“ hospodě Bundesmarine, obklopeni fotkami německých bitevních lodi, křižníků a torpédoborců. První pohledy německých námořníků nebyly nějak přátelské, ale brzo naše klíčenky s Phantomy rychle prolomily ledy. Noc uplynula při pivě a námořnických písničkách – bohužel zpívaných v němčině (i když některé si pamatujeme dodnes).

Ale to už je úplně jiny příběh.

I v přístavu Wilhelmshaven možná najit něco, co je spojené s letectvím – torpédoborec Mölders (D186)

Použito oficiální informační materiály z webových stránek Luftwaffe

ďalšie články J.Domaňski :

Zachovalé stopy protiletecké ochrany 1938 - 1955

Vojenský hřbitov v Berlíně

100 Jahre Marineflieger Nordholz

Phantom F-4 F-4F Phantom II 38+28 - Phantom 37+01
Španělská F-18 Phantom před zkouškou motorů A-4 Skyhawk Phantom - noční můra ekologů
Auf Wiedersehen Phantom – Moin Eurofighter! G. Roubal a A. Berk v kokpitu Phantomu před posledním letem


comments powered by Disqus
 

HELP pre senior pilotov

Recenzia
 

Výstava trosiek IL-18 / OK-NAB v Múzeu dopravy

Vážení pozostalí po obetiach leteckého nešťastia na Zlatých Pieskoch z roku 1976, vážení všetci tí, ktorí mi akokoľvek pomohli pripraviť text do knihy o nehode, dovoľte mi poslať vám poslednú pripomienku pozvánky na vernisáž výstavy trosiek z lietadla,...

Gonzo - 11.06.2021
Autori
 

 

 

Jungmann / photo M. Tatscher
Foto dňa
Jungmann / photo M. Tatscher