Samozřejmě, že proběhlo nezbytné společné létání i s Z-126, OK-HLJ, provozované firmou a tím i fotografování za letu a to společně s balonem, který v té době létal z Letňan nad Prahou.
Po náletu asi 4-5 hod. se projevil právě problém s poklesem tlaku oleje, který se během několika letů zvyšoval. Nejdříve byl pokles až po delším chodu na volnoběhu, ale najednou docházelo k poklesu ihned po stažení na volnoběh a následně i trápení se systémem snímání rychlosti, kdy zejména při poklesu pod 90 km/h. klesl rychloměr na „0“ a občas vyskočil na nějakou nereálnou, většinou malou hodnotu, ale její spolehlivost byla jasně mizerná a tak jsem na přistání šel odhadem a pochopitelně s nějakou odhadovanou rezervou a nad zemí před dosednutím, kdy jsem cítil v řízení, že to není ono a na tři body letoun nechce a tak jsem snižoval rychlost známou fintou, pomocí směrového řízení (vyšlapáváním směrovky a pod.), abych nějak slušně dosedl
Vše se, ale dařilo řešit a jednak průběh vývrtek a jejich vybírání byl zcela adekvátní,bez záludností a podle požadavku byla ověřována způsobilost na průběh vývrtky a vybrání. Ověření bylo po jedné, dvou a více otočkách a posuzován způsob a průběh vybírání z vývrtky.
Takže nezbylo nic jiného než přistoupit na ověření způsobilosti k vyšší pilotáži, tedy základní akrobacii. Byla to část, na kterou jsem se pochopitelně itěšil. Po delší době akrobacie s dvojplošníkem……. Chci připomenout, že zejména už vývrtkové zkoušky a jasně akrobacie musí být zcela s vybavením „záchranný padák“.
Řídím se manuálem a vše probíhá, jak má a tak spojuji komplexy do sestavy zvrat, přemet, překrut. Zvrat, souvrat s kombinací vlevo a vpravo a do toho výkruty a cítím se bezva. Trošku mne překvapilo, že jsou reakce přece jen jiné než jsem čekal. Popravdě jedinou zkušenost z akrobacie s dvouplošníkem jsem měl předtím jen s C-104 (Buecker-131). Tak jsem si říkal, že asi ti co létali s tímto typem na akrobatických soutěžích jistě měli nějaké úpravy na letounu a řízení…..
První komplexy jsou jasně spojeny se zápisem na koleno, ale další, když vidím, že to odpovídá už jsou k radosti a jen průběžné kontrole. Jsem spokojen a samozřejmě spokojenost poznávají i kluci na zemi a tak se pokouším vyjednat na Ruzyni variantu, že bych akrobacii odlétal nad letištěm, ale nedaří se a tak jen předvedu, pády a pár výkrutů a to je vše Na další let musím opět za Český brod, kde končí prostor a mohu nad 1200m. Jasně ctím nařízení a pokyny složek řízení letů.. Provádím opět několik komplexů a snažím se „pilovat“ např. souvraty, kdy jsem měl dojem zpočátku „že to není ono“
Neodolal jsem a sundal jsem si z hlavy „haubnu“ a jen tak si provedl dva komplexy a nějaký výkrut, abych poslouchal „zvuk“ výztuh, křídel a tak si připomněl dobu létání s C-104 (Buecker -131) a přiznávám se, že to bylo zvláštní, ale po těch více než 30-ti létech jsem necítil nějak stejnou radost jako kdysi……to je holt asi už „vliv doby“. Zdálo se mi to najednou hlučné, koukal jsem odkud vlastně jaký ten zvuk je…….
Zalétávání, program skončil 10. října 1996, kdy jsem provedl posledních 7 letů v trvání 2,35 min. (jasně, svezením několika kolegů od firmy) a následovalo vypsání potřebných dokladů, překlad do němčiny, předání letadla majiteli……a bylo to
Dostalo se mi nabídky od majitele opět si po létech i s tímto letounem si zalétat v SRN, ale smůla…prolínalo palivo se sběrné nádrže v baldachýnu a tak z toho nic nebylo a bylo mne to líto. Neprolínalo to moc, ale přece jen je to závada k řešení a na to nebyl čas. Od této doby jsem se ještě jednou měl možnost se svézt v letounu tohoto typu, ale opět s cestujícím na předním sedadlem, resp. pilotkou a byl to jaksi „dárek pro svezení od známého“ jen pro běžný let bez akrobacie, ale taky to bylo bezvadné i když jsem občas cítil zásahy do řízení a při večerním posezení se mi moc omlouvala. Vina byla sice moje, majitel se ptal, jak se mi to líbilo a „zda mi do řízení nezasahovala“ a bohužel jsem přiznal, že ano, ale myslel jsem to dobře, jen že měla „starost o letadlo“ a cítila tedy odpovědnost k majiteli
Zkušební létání vyžaduje své…důraz bych kladl na přípravu a posouzení toho co je reálné a co ne a platí stará pravda, kterou pěkně vyjádřil pan Vlasák, zkušební pilot VZLÚ…..“Nenechat se vyhecovat laiky, ale ani odborníky ….“a dělat svou práci, jak se má
Měl jsem dojem, že se to skutečně povedlo ke spokojenosti všech, tedy těch co práci bezvadně a s nadšením provedli, záletem letounu a jasně, že spokojen byl i majitel i když nakonec přece jen licitoval trošku o cenu….., ale tak už to bývá
Jozef Tóth
