Aero C-104

Gonzo - 29.8.2013
 

Dvoumístný cvičný letoun vyráběný v minulosti v pražském Aeru má původ v prvním výrobku německé firmy Bücker Flugzeugbau z roku 1934, letounu Bü-131 Jungmann

Ten byl navržen A. Andersonem (švédského původu)

Přestože letoun byl prvotinou firmy Bücker, stal se hned od začátku své existence velmi oblíbeným a prokázal, že je velmi zdařilou konstrukcí školního letounu. Vyráběl se ve velkém množství nejen pro německé civilní letecké školy, ale později i pro Luftwaffe

Bücker Bü-131 Jungmann / D-EAVV

Vedle toho byl exportován do řady zemí a některé země jej vyráběly v licenci. Např. v Japonsku bylo postaveno více než 1000 letounů pro potřeby japonské armády. Vedle Japonska byl vyráběn také ve Španělsku a ve Švýcarsku. 

V polovině 30-tých let bylo založeno letecké oddělení ve firmě Ringhoffer - Tatra ve Studénce. Pro rozběhnutí výroby a zaučení zaměstnanců zakoupila firma v roce 1935 licenci Bü-131. Pod vedením hlavního konstruktéra ing. Tomáše vzlétl první prototyp pod firemním označením Tatra T-131 v roce 1936.. Bylo vyrobeno celkem 35 kusů T-131

C-104 / D-EOCS  pôvodne lietal ako OK-BII v Aeroklube  Bratislava - Vajnory

Historie letounu C-104.213 / D-EOCS

Po německé okupaci byla letecká výroba v Tatře zastavena, ale současně byla do pražského Aera zavedena výroba Bü-131D jako válečná výroba pro potřeby Luftwaffe. Po válce pak pokračovala pro potřeby tehdejší ČSR pod označením C-4 (vyrobeno 20 kusů). O rok později byl nahrazen původně používaný motor Hirth HM 504 čs. motorem Walter Minor 4-III o výkonu (77 kW, 105k). Letoun byl označen C-104 a byl vyráběn až do roku 1949. Bylo vyrobeno celkem 260 ks. Letadla byla využívána jak v armádě, tak později i v aeroklubech

C-104 byl dvouplošník s obdélníkovým, mírně šípovým křídlem (11°). Použitý profil křídla po celém rozpětí obou ploch byl NACA 3410.5. Nosníky křídla tvořily dřevěné na výšku postavené hranoly, odlehčené z obou stran frézovaným vybráním do tvaru I. Dřevěna kostra křídla byla potažena plátnem, křídlo nemělo torsní skříň, příhradový trup byl svařen z ocelových trubek a byl rovněž potažen plátnem. Sedadla za sebou byla otevřená, chráněna větrným štítkem. Z důvodu centráží se v jednomístném obsazení létalo ze zadního sedadla

Letoun měl křidélka na horním i dolním křídle, neměl vztlakové klapky. Podvozek byl ostruhového typu a měl relativně malý rozchod a byl poměrně tvrdý. Původní Bü-131 začínal s výkonem motoru 60 kW (Hirth HM-60R, 80 k), pozdější Bü-131 D byl vybaven motorem 75 kW (Hirth HM-504, 90 k) a konečně čs. C-104 již měly 77kW (Walter Minor 4-III) . Všechny typy měly pevnou dřevěnou vrtuli

V čs. aeroklubech byl využíván pro elementární výcvik, pro akrobatické létání a v jistém období i pro vleky větroňů. C-104 také sehrály malou epizodní roličku v aeroklubech v r. 1953, když posloužily pro nácvik vývrtek na dvojím řízení pro plachatře v období, kdy tehdejší masově provozovaný dvoumístný větroň LF-109 Pionýr měl vývrtky přechodně zakázány

za materiál ďakujem  Martinovi Jančíkovi

C-104 / D-EOCS Bucker Jungmann / D-EAVV Bucker Jungmann / D-EAVV C-104ky na stojánke


comments powered by Disqus