SAVAGE mladší bratr Rans S-7 ?

Gonzo - 2.3.2013
 

Přesto, že mám z dob dávno minulých nalétáno asi 90 hodin na starých dobrých Blanících, jsem již dávno piloty našeho letiště Strunkovic nad Blanití (LKSR), ale i z těch okolních zařazen mezi „vzduchem chlazené blázny“, protože se věnuji více než 35 let převážnou část profesionálně parašutismu
 
To, ale nezabránilo tomu, že jsem již velice dlouho a velmi vážně postižený nemocí zvanou „Piperománie“ a tak se velmi zajímám o vše, co jen trošku voní po letounech Piper J-3, Piper L4H, Piper Super Cub a tzv. "bush flyingem", proto, když se asi před čtyřmi léty na našem letišti objevil František Přibil ze Strakonic se svým Savage registrační značky OK-MUR 14, bylo rozhodnuto ! 

Musím si na toto krásné letadélko, které svými základními rysy připomíná právě můj oblíbený Piper J-3, udělat pilotní průkaz ! Jak řekli, tak udělali ! Přes zimu, tajně, aby doma nevěděli, zkrácený výcvik pro získání pilotní licence UL
 
Vzhledem k Františkově zkušenosti s učením létat kdekoho s kdečím a jeho nezměrné míře trpělivosti a tolerance a také ke snaze Savage být v každé situaci kamarádem pilota a v maximální míře odpouštět jeho chyby, se takzvaně „zdařilo“!
 
Inspektor provozu Pavel Vrkoč mne, po vypracování zkušebních otázek na počítači a po přezkušovacím letu zakončeném „nouzovým“ přistáním s nedostatečným výkonem motoru na plochu letiště AK Tábor, uznal schopným být právoplatným pilotem UL. Od této doby mám na Savage OK-MUR 14 nalétáno cca 150 hodin
 
 
Savage OK-MUR 14, photo by Mark Ulm / planes.cz
 
Již v době, kdy jsem na Savage začal létat jsem nemyslel na nic jiného, než kde takové letadlo s mým finančním rozpočtem pořídit…
 
Začalo celosvětové pátrání po „used“ a nebo „bruch SAVAGE for sale“… Při tomto pátrání jsem čirou náhodou narazil na něco, co velmi připomínalo vysněného Savage - Rans S-7 Courier !
 
Následovala zimní e-mailová přestřelka s majitelem letadla a vyjednávání ceny „dobré pro obě strany obchodu“. Studium dostupných materiálů o typu a legislativy k následné registraci letadla na území České Republiky atd.….  21. května, v době kdy se zbytek rodiny opaloval na egyptských plážích, hurá s mým Fordem Galaxy a s vlekem na přepravu aut do Itálie pro nového člena rodiny !
 
    Naloženo...
 
Na viděnou, Itálie !
 
Letos v květnu tomu budou čtyři roky, kdy jsem se stal šťastným majitelem letounu Rans S-7 Courier, který dotvářím k obrazu svému a také tak, aby byl co nejvhodnější pro létání mimo oficiální přistávací plochy…
 
 
Myslím si tedy, že o letadlech Savage a Rans S-7 Courier mám docela přehled a tak mi nedalo, abych nenapsal pár řádek k článku Ďura Uhliara o prvním Savage na Slovensku 
 
Výsledkem byla krátká korespondence s Ivanem Sabo a dohovor, že napíšu článeček k těmto dvěma typům letadel
 
Nedá mi, abych trošku neupřesnil informace uvedené ve zmiňovaném článku Ďura Uhliara
 
V žádném případě nechci říct, že pánové konstruktéři z Itálie neudělali hezké letadlo, ale musím uvést na pravou míru to, kde tito konstruktéři skutečně získali své "zkušenosti" a jaké letadlo jim bylo opravdovým "ideovým vzorem" pro stavbu Savage
 
Co se týká konstrukce trupu obou letadel, tak ta je ve své podstatě identická, včetně uzlů připojení křídel a ocasních ploch. Savage pouze obléklo uhlazený a oku více lahodící klasické „Piperovské“ křivky
 
Konstrukce křídla je u obou letadel rovněž identická s výjimkou konstrukce a potahu křidélek a vztlakových klapek, kdy Rans má trubkovou konstrukci potaženou Cekonitem, zatím co Savage má tyto části vyrobené z hliníkového plechu. Půdorys křídla Rans S-7 je obdélníkový, zatímco Savage dostal do vínku opět Piperovské koncové oblouky. Náhony vztlakových klapek jsou identické pomocí „power bowdenů“ a křidélka ovládá systém ocelových lan. Výškovka je ovládána táhlem a směrovka opět ocelovými lany a to u obou typů letadel
 
Podvozková skupina byla u ranných Ransů „Piperovského“ typu, odpružená gumovými provazci a s použitím nízkotlakých pneumatik. Pozdější modely byly vybaveny zřejmě z důvodu snížení hmotnosti a odporu v průběhu letu vybaveny kapotovanými torzními tyčemi, což při stále větší oblibě „Cross country“ létání přinášelo neúměrnou zátěž prutovině trupu v místě vetknutí podvozku do trupu a tak se dnes všichni zájemci o extrémní létání s pokorou vracejí k idejím podvozků letadel páně Piperových, jež vydatně podporují rozměrné nízkotlaké pláště výrobců Good year nebo Alaska Wheels ! 
 
 
Podvozek Savage zůstal od samého začátku věrný duchu otce všech pořádných letadel a pouze varianty Savage určené pro extrémní létání dostaly zvýšený podvozek vybavený plášti „Alaska Tires“ s rozměry lehce přirovnatelnými předním kolům slušného traktoru
 
 

pracoviště pilotů Rans S-7 Courier

Přesný popis stejných a rozdílných konstrukčních prvků by vydal na článek, který by svým rozsahem určitě přesáhl zvyklosti článků na těchto stránkách a někoho by možná i unavoval
 
 
cockpit Savage OK-MUR 14, photo by Vladimír Plos / planes.cz
 
Některé konkrétní stroje se liší detaily, které jsou různé v souvislosti s konkrétními daty výroby konkrétních strojů nebo i přáními zákazníků a stavitelů těch kterých letadel jednotlivých výrobců a také záměry konstruktérů, které můžeme, ale také nemusíme akceptovat. Některé úpravy vlastnosti původního vzoru zhorší, jiné zlepší, ale to je to krásné na necertifikovaných letadlech ! 
 
Musím, ale upřímně přiznat, že oba letouny svými vlastnostmi, užitnou hodnotou a hlavně provozními náklady rozhodně překonávají svůj společný ideový vzor Piper J-3 a mnoho amerických pilotů prodává své oblíbené Pipery, aby si užili nových výzev za podstatně přijatelnějších provozních nákladů ! 
 
Slibuji, že se k porovnání letových výkonů některého z Piperů, Savage a Rans S-7 někdy později vrátím, pokud Vás to bude zajímat !?   Dnes Vás pouze podrobněji seznámím s letounem Rans S-7 a s některými jeho verzemi
 
 
    Můj Rans S-7 short tail při našem prvním osobním setkání…
 
 
Františkův Savage v mých rukou pro porovnání základních línií…
 
Historie Savage začíná někdy kolem roku 1998, kdy Randy Schlitter, postavil letoun Rans S-7, který měl sloužit k výcviku pilotů Rans S-4 a S-5 Coyotte (proto se Rans S-7 Courier létá z předního sedadla, aby měl pilotní žák stejný pocit a výhled, jako když poletí sólo s S-4 nebo s S-5 Coyotte)
 
 
Rans S-4 Coyotte, Piper pro chudé muže…
 
Vzhledem k tomu, že Randy velmi obdivuje schopnosti letounu Helio Courier, dostalo se označení "Courier" právě i modelu Rans S-7, který je "duchem" Helio Couriera ovlivněn, a kterého připomíná jak základními obrysy tak i podobnými letovými vlastnostmi
 
 
 příprava Helio Couriera k letu
 
 
také Courier ...
 
První kusy Rans S-7 Courier byly konstruovány pro použití motorů Rotax 503 s výkonem 65 HP. Letouny s těmito motory vážily okolo 390pounds (177kg) a byly velmi agilními a dosahovaly velmi zajímavých STOL charakteristik
 
 
Jeden z ranných modelů Rans S-7 Courier
 
Kolem roku 2001 došlo k zásadním konstrukčním změnám a nyní se můžeme setkat s následujícími typy :
 
 
photo by Robert Beaver / Airliners.net
 
„Rans S-7 Courier „short tail“  (z této verze vznikl právě Savage a podle tvrzení předchozího majitele mého letadla, to byl právě můj letoun Rans S-7S, který stál modelem, když italští konstruktéři hledali inspiraci pro vznikající Savage)
 
 
„Rans S-7 LS long tail“ (má prodloužený trup pro dosažení větší směrové stability při dlouhých letech)
 
 
 Nejnovější Rans S-7LS certifikovaný pro podmínky US LSA
 
Všechny nově stavěné letouny jsou standardně vybaveny motory Rotax R-912 všech provedení. Několik letounů létá také s motory Jabiru nebo Subaru. Prázdná hmotnost těchto letadel se pohybuje v rozmezí od 278kg do 340kg a max. povolená vzletová hmotnost je až 600kg
 
 
Mnoho letadel Rans S-7 ve všech provedeních slouží svým majitelům na plovácích, proto firma Rans zachovává levé dveře, aby mohly plovákové verze přistávat ke kotvícím molům proti větru a osádka pak pohodlně vystoupit na břeh suchou nohou…
 

Pro Ty, kteří vládnou anglickým jazykem a chtěli by se o tomto letounu dozvědět více,  přikládám odkaz tu  

Kdo nevládne tímto důležitým jazykem a letoun jej zaujal, tomu rád poskytnu veškeré informace na adrese paraservice@paraservice.cz

                    Michael Vachuta



comments powered by Disqus