Nejkrásnější dívka na světě

Gonzo - 3.12.2019
 

Omluva za případ velmi drsný 

V roce 1994 se v USA na letišti Memphis stala odstrašující příhoda

Při letu č.705 s letounem DC-10, společnosti FEDEX z Memphisu do San Jose, spolucestující pilot Caloe, který letěl jako mimoslužební napadl osádku s úmyslem jí zabít a s letounem pak havarovat. Donutili ho k tomu rodinné důvody. Jednalo se o nákladový let bez cestujících s 3-člennou osádkou. Útok byl proveden 2 kladivy a harpunou. Po dobu 30 min. za urputného boje se cpt. Sandersovi podařilo s letounem přistát a také útočník Caloe byl spacifikován a doživotně odsouzen. Tento příběh mě inspiroval k tomu, abych sepsal podobný případ, který se udál v našem letectvu. Náš příběh byl více drastický a poslechněte si jej. Je pravdivý

 

 

Při mém působení u dopravního pluku v Mošnově, jsem pochytil příběh mého kolegy Mirka Riessnera. Sloužil zde jako navigátor a později odešel k ČSA. To co zažil je až neuvěřitelné, neestetické , ale jako vzpomínku na něho Vás s případem seznámím. Příběh se odehrál dost dávno, kdy byla u nás ještě ,,opona,, a mnoho lidí chtělo nějakým způsobem lehce opustit republiku. U letectva se útěk přímo nabízel . Poslechněte si jej tedy. Byl poslední rok u bombardovacího letectva, kdy jeho příslušníci prováděli na speciálně upravených malých dopravních letounech práškování lesních porostů. Letouny byly prototo k práškování upraveny jako agro-letouny. Jednoho letního dne dostala osádka : pilot E.Racko, navigátor M.Riessner a des. Szabo jako pomocník pro nakládání, za úkol přeletět z Brna do Prostějova-Stichovic a odtud provádět práškování polí v Čechách. V podvečer přistáli ve Stichovicích

 

 

Nyní nechám vyprávět navigátora Mirka Riessnera : 

 

Druhý den ve Stichovicích jsem šel do kanceláře přihlásit nás na stravu a tam mě zastavil desátník základní služby a poprosil mě, zda-li by se s námi nemohl svést, že ještě nikdy neletěl. Byl to vysoký, svalnatý, ramenatý mládenec. Dostal od kapitána souhlas a vyzvali jsme ho na ráno být při nakládání DDT

 

Pomáhal nám a byl snaživý. Při posledním letu jsme ho vzali sebou. Při návratu z prostoru Hrochova Týnce ve výšce 300 m nad terénem jsem novému cestujícímu ukazoval kde jsme. Bylo krásné, sluneční dopoledne a značná turbulence, při které mě najednou vypadla z ruky tužka. Shýbl jsem se pro ni a najednou se ozvala silná rána. Pocítil jsem velké pálení v zátylku a na ruce jsem měl množství krve

 

Tento desátník zákeřně vytáhl pistoli, přiložil mě jí do týla a vystřelil. Zachránila mě spadlá tužka a shýbnutí. Otočil jsem se a on řval : ,,otočte letoun na kurz 230 st. " Chtěl jsem se odkurtovat, ale on mě střelil do plic a vypálil ještě potřetí. To mě zasáhl do tváře a pak do brady a do zad. To jsem padl dozadu na řízení a letoun začal prudce klesat k zemi ,až jsme narazili do řepného pole. Zázrakem jsme nezačali hořet protože pilot vypnul palivové kohouty. Mezitím se mi podařilo odkurtovat. Celkem na mne útočník vypálil 5 ran. Pilot-kapitán Racko byl v šoku a na chvíli přestal reagovat. 

 

 

Při nárazu útočník padl hlavou do přístrojové desky a na chvíli znehybněl. Já jsem na něho okamžitě nalehl a Racko se mu snažil vyrvat pistoli. Vyšla rána a útočník si sám prostřelil dlaň. Drželi jsme ho pak na podlaze a Racko ho chtěl zastřelit. Pistole už byla ale bez nábojů a tak ho Racko tloukl pistolí do hlavy. Ale chlap neztratil vědomí a začal se zvedat. Pilot Racko otevřel okénko a vysoukal se ven. Já jsem rovněž chtěl opustit letoun okénkem na pravé straně. Přes silné krvácení a zranění se mi ven dostat nepovedlo. Zůstal jsem napůl v okénku. Najednou jsem ucítil jak mě útočník tahá zpět do kokpitu-měl v ruce nůž. Pudem sebezáchovy jsem sebral poslední síly a kopl jsem ho takovou silou, že jsem se od něho odrazil a vypadl jsem ven. Ještě jsem se odplazil několik desítek metrům od letounu a tam se mne ujala mladá dívka, pracující na poli. Položila si moji hlavu do klína, abych se přestal dusit krvácením z úst

 

 

Aero C-3B československej armády

 

V té chvíli to byla pro mne ,,nejkrásnější dívka na světě,,. Musel jsem vypadat otřesně s roztříštěnou čelistí, prostřelenou tváří a znetvořenou bradou.

 

V této krizové situaci se podařilo Rackovi zastavit projíždějící vojenské auto s vojáky vracející se ze střelnice. Měli samopaly, ale bez nábojů. Okamžitě postupovali v rojnici k letounu. Když je útočník viděl, tak si zaklesl nůž a týlem se na něj nabodl. Rozhodně to byla nezvyklá sebevražda. V průběhu našeho zoufalého boje byl náš drobný desátník pasivní a po dosednutí letounu na pole si otevřel zadní dveře a utekl. Pak mne vojáci naložili na auto a odvezli do nemocnice v Olomouci. Transfúze 2,5 l krve mně zachránila život. Zranění se hojila dobře a po kontrole jsem začal opět létat. První týden v nemocnici mě ozbrojení vojáci hlídali, protože si mysleli, že jsem chtěl uletět já

 

Byli jsme vyznamenáni za statečnost a později jsem létal u ČSA a dokonce u guinejské letecké společnosti. Celkem jsem nalétal 17.000 letových hodin. Život mám rád a ještě nedávno jsem pořádal u nás doma nohejbalové turnaje

 

Dodatek :  I takový příběh se přihodí v letectvu při plnění běžného úkolu

 

Jiří Kurz upravil vzpomínky Zdeňka Nechanického

 

súvisiace články :  

 

Spackaný únos

 

Sto metrov nad zemou

 

 



comments powered by Disqus