Tříplošníková nostalgie, aneb Rudý Baron

Jacek Domaňski - 21.2.2014
 

autor -  Jacek Domański

V roce 2014 oslavíme 100. výročí vypuknutí první světové války. V následující sérii článků se pokusím představit několik leteckých příběhů z doby Velké Války  

Osamocený francouzský dvouplošník se vznáší někde nad západní frontou. Pilot se nervózně rozhlíží kolem, ve snaze včas zpozorovat nepřátelské letadlo. Obloha je zatím prázdna, ale francouzský letec už nějak podvědomě cítí blížící se nebezpečí. Určíte ví, že v případě překvapivého útoku stane se snadnou kořistí

Najednou ze slunce utočí německé letadlo - rudý trojplošník ! Osud francouzského letce je zpečetěn. Marně se snaží uniknout prudkými úhybnými manévry, rudý  stroj se pevně drží za ocasem francouzského dvouplošníku. Zvuk kulometné palby a francouzsky stroj rychle padá dolu v plamenech. Německy pilot se vítězně usmívá ve svém kokpitu a pozorně sleduje pád francouzského letadla. Na dlouhém seznamu jeho sestřelů přibude další vzdušní vítezství…

Přesně tak by mel vypadat typický letecký souboj během první světové války, aspoň pokud bychom se spolehli na všeobecné míněni. Nejen v hollywoodských filmech, ale taky i v literární a grafické tvorbě najdeme docela početné množství podobných soubojů. Když řekneme „prvoválečně letectví”, většině lidi se vybaví pouze německý rudý trojplošník Fokker Dr. I (aneb Dreidecker) a jeho proslulý pilot Manfred von Richthofen jsou v dnešní době ikonami leteckých soubojů první světové války. Existuje několik létajících replik Dreideckeru a dědictví Richthofena proniklo už i do masové kultury.

Byl ale Richthofen opravdu tak vynikajícím letcem ? A Fokkerův trojplošník nejlepším německým letadlem velké války ?

foto z filmu „Flyboys“

Samozřejmě Manfred von Richthofen se nestal nejznámějším pilotem první světové války a ikonou popkultury v jednom okamžiku. Než se tak stalo, musel urazit dlouhou cestu.

Na začátku Velké Války najdeme von Richthofena, absolventa důstojnické školy, v jezdeckém pluku na východní frontě. Odtamtud pluk byl brzy poslán do Francie, aby se zúčastnil německé ofenzivy na západní frontě. Za statečnost v boji s nepřítelem von Richthofen byl v záři vyznamenán Železným křížem II. třídy.

Počátečně úspěchy skončily, jakmile skončila i manévrová válka a obě armády se zakopaly. Richthofen, zklamaný zákopovou válkou, požádal o přeložení k nově se vytvářející složce císařských ozbrojených sil – letectví. Stejné zklamání pocítilo samozřejmě mnoho dalších vojáků po obou stranách fronty, ale jen někteří vyvoleni mohli doufat v nějakou možnost osvobozeni od všeobecného blata a špiny zákopu. Richthofenove žádosti bylo vyhoveno v květnu 1915.  

Začátky letecké kariery zatím nezvěstovaly zrození největšího leteckého esa Velké Války : odsloužil několik týdnu na západní frontě jako pozorovatel u Flieger Abteilung 69, později v létě 1915 byl převelen na východní frontu, kde pozorovací služba byla monotónní až nudná. Richthofen požádal o převelení na západní frontu, a v srpnu ocitl se v Brieuftauben Abteilung Ostende. Byla to zvláštní jednotka těžkého námořního bombardovacího letectví určena k ničení námořních cílů. Bohužel, během Richtofenove služby žádný „námořní cil” nejen že nezničila, ale pravděpodobně ani nezasáhla. Další Richthofenovo zklamaní, tentokrát letecké.

Manfred von Richthofen  (Wikipedie)

Jak to velmi často bývá, šťastna náhoda umožňuje životni zvrat. V říjnu 1915 Manfred von Richthofen setkal se z Oswaldem Boelcke, předním německým pilotem, který nějakým způsobem přesvědčil Richthofena, že existuje i jiná stránka letectví. Výsledkem setkaní s Boelckem bylo okamžitě přihlášeni se Richthofena do pilotního výcviku. Jak dokládají záznamy, během kurzu nějak nevynikal a pilotem byl průměrným, aby ne říct slabým – během výcviku havaroval a zničil letadlo. Nepodařilo se mu taky ukončit výcvik ve stanoveném počtu hodin. Ale touha stát se stíhačem byla silnější než počáteční neúspěchy, dodatečný výcvik umožnil absolvovat kurz, a už brzo Richthofen byl převelen jako pilot do Kampfstaffel 2. Samozřejmě ne jako stíhač, ale pouze „řidič letadla” jak se tomu v oné době říkalo, který letěl tam, kde o to požádal pozorovatel.

Manfred von Richthofen

V 1916 roku osamocené lety pozorovacích letadel byly už vzdálenou minulosti a ke každé pozorovací jednotce byl přidaný stíhací doprovod - jednomístné Fokkery E. III a E. IV. Richthofen, který pořad toužil stát se stíhačem, vyzkoušel moznost zalétat si jednomístní stihačku, se stejným výsledkem jako během základního výcviku – císařské letectví muselo odepsat další letadlo.

A teď nastal další zvrat, v důsledku dalšího setkaní z Boelckem, který hledal piloty do své nové jednotky, tvořící se Jagdstaffel 2 (Jasta 2) – jedním z nich stal se i Richthofen a byl to začátek ohromující kariery stíhacího pilota. I když, jak už bylo řečeno, letcem byl pouze průměrným a nikdy nevynikal v akrobacii, jako třeba jine proslulé esa Ernst Udet nebo Werner Voss. Silnou stránkou Richthofena byl jeho lovecký smysl a schopnost rychlého hodnoceni taktické situace během letu. Richthofen snažil se co nejvíc poslouchat a učit od tak vynikajícího velitele jakým byl Boelcke a rychle asimiloval si proslule „Dicta Boelcke“. Pod vedením Boelckeho otevřel se seznam leteckých vítězství Richthofena.

Manfred von Richthofen po smrti Boelckeho převzal velení jednotky a brzy se ukázalo, že je i vynikajícím velitelem. Během krátké doby Richthofen zůstal nejvíc známým německým esem, příběh a sukcesy Der Rote Kampfflieger byly často používané německou propagandou. Oficiálně bylo mu uznáno 80 sestřelů, nejvíc ze všech leteckých es první světové války. Bohužel, až na pár výjimek, kariera letce během první světové války byla nejen rychlá, ale i krátká. Richthofen výjimkou nebyl - 21. dubna 1918 byl sestřelen u Amiensu a zahynul v troskách letadla.

Manfred von Richthofen a Jasta 11 ( Bundesarchiv Bild no. 183-2004-0430-501 )

A proč „Rudý Baron“ ?

Jak vzpomíná Richthofen ve svých pamětích: „jednoho dne z rána se prostě objevil takový to nápad“, a Richthofenův Albatros D. II byl natřen rudou barvou od vrtulového kuželu po ocas. Existuje mnoho teorii, které se snaží najit a vysvětlit důvod takového rozhodnuti, jedna z nejpopulárnějších říká, že cílem bylo odstrašování nepřátelských letadel -pokud všichni mají kamuflovaná letadla, aby je nespatřil nepřítel, někdo v rudém letadle musí byt opravdu vynikajícím pilotem, který nemá strach ze žádného souboje, a bude lepší se mu vyhnout. Ale najdeme i vysvětleni, že ruda barva mela usnadnit zjištěni polohy jeho letadla, co bylo velmi důležité v případě, kdy vedl zelenáče do boje.

Nebyla to ale jediná Richthofenova přezdívka, bylo jich mnohem víc: Der Rote Kampfflieger, Le petit rouge, The Red Devil nebo Red knight.

Manfred von Richthofen a Fokker Dr. I jsou vždycky spojovaní se sebou. Rudy trojplošník stal se všudypřítomnou ikonou velké války a občas máme dojem, že pokud to nebylo jediné německé letadlo první války, tak muselo aspoň byt tím nejpopulárnějším. Richthofenova legenda podporuje zmíněnou vazbu a vytváří iluze, podle které Manfred von Richthofen stal se leteckým esem jen díky tomu, že létal s Dreideckerem.

Je to jen další mýtus Velké Války. První sestřel Richthofena za letu Fokkerem Dr. I (záři 1917), kdy sestřelil britský R.E. 8 byl zároveň jeho 60 vítezstvím. V době kdy zasedl za kniplem Dreideckeru byl už opravdu zkušeným a proslulým esem. Většina z Richthofenovych vítezství byla dosáhnuta na různých variantech Albatrosu: celkem 48, oproti 19 sestřelů dosáhnutých díky Dreideckeru 

Dům rodiny von Richthofen v Świdnicy, Polsko

Stejně nepravdivý je mýtus o rozšířeném použiti Fokkerů v německém letectví. I když ve skoro každém filmu týkajícím se první světové války uvidíme na obloze německy trojplošník, čísla svědčí o opaku – vyrobených bylo pouze 320 trojplošníku Fokkera (Albatrosů D. III bylo vyrobeno 1866, a Fokkerů D. VII až 3300 kusů). Dreidecker nebyl nějak výjimečným letadlem, jeho výkon nebyl ani průměrný na dobu, ve které byl zaveden do služby. Stoupavost mel horši než Camel, cestovní rychlost menší než většina spojeneckých stihaček, vynikal pouze manévrovaností, zvlášť v pravé zatáčce. Mýtus „nejlepšího letadla Velké Války“ stvořil nikdo jiný, jak sám Anthony Fokker - nejen vynikající letecky konstruktér, ale taky mistr toh,o co dnes zveme public relations a marketingem

Paradoxně, Dreidecker nebyl autorským projektem Fokkera – byla to odpověď na britské trojplošníky Sopwith Triplane. Pod vlivem úspěšného nasazeni Sopwithů německé velení dospělo k názoru, že příčinou je trojplošníková konstrukce a tak Německo musí mít svůj vlastní trojplošník. Byla to vynikající příležitost pro Fokkera, který okamžitě císařskému letectví nabídnul ještě neexistující letadlo, předem přesvědčivši vše o jeho vynikajících výkonech. A tak objevil se Dreidecker – „vynikající letadlo pro vynikající piloty“, i když Dr. I bylo málo efektivní v rukou nezkušeného pilota.

Prvoválečný vzdušný souboj během Aviatické Pouti

Dalším, ale ne posledním mýtem první války jsou vzdušné souboje „novodobých rytířů modré oblohy“. Částečné viníkem je zde provoválečná propaganda, která během války udělala z pilotu národní hrdiny, a to po obou stranách fronty. Ale realita války nebyla tak hrdinská, gentlemanská nebo i pohodová jak to představuji propagandistické materiály, a nenajdeme tam žádné záznamy o všeobecné brutalitě války. Existovali i takoví piloti jako Manfred a Lothar von Richthofen, kteří sestřeleného nepřátelského pilota zvali na večeři, ale bylo to spíše výjimkou než pravidlem. Rychle se ukázalo, že válka už nepotřebuje romantické hrdiny jako Richthofen, Guynemer nebo Voss. Göringovo převzetí veleni Jagdgeschwader 1 po smrti Richthofena bylo toho nejlepším důkazem

Jacek Domański

list of Red Baron´s kills



comments powered by Disqus