Káďa LY repre plachtárka a vlekárka

Gonzo - 15.3.2021
 

Klára Teichmannová sa narodila v roku 1993 / lietať začala v roku 2008 po dosiahnutí 15tich rokov v Aeroklube Hronov na letisku vo Velkém Poříčí / prvé sólo na vetroni L-13 Blaník letela na jar 2009 / pilotné skúšky zložila v lete 2009 

vylietané licencie :  2016  TMG  / 2017  UL pilot  /  2018  PPL / 2019  vlekárka 

celkový nálet na vetroňoch  1.500 hodín  /  celkový nálet na motorových lietadlách (vrátane UL)  265 hodín

celkovo uletené na preletoch 75.000 km

preškolenie na typy :

L-13 Blaník / VT-16 Orlík / VT-116 Orlík / VSO-10 / Standard Cirrus / LS-3 / K7 / PW-5 / Janus / Bergfalke IV / Astir CS / Duo Discus / LS-8 / LS-4 / Twin Astir / Std. Libelle / Discus / Ventus 2 / Nimbus 2 / SZD-30 Pirat / Jantar Standard 

L-13SE Vivat

Samba XXL / FM-250 Vampire / Skyline 

Cessna 152/172 // Zlin Z-42 / Z-142 / Z-226MS / Z-37A-2 Čmelák / Piper Pa-25 Pawnee

Prečo Káďa LY ? 

Káďa, protože když jsem se narodila, mému bratrovi byli 3 roky a místo Klára říkal Káďa. Tak mi to zůstalo a začali mi tak říkat i na letišti, nejenom v rodině. LY mám nick na internetu, protože Lima Yankee je startovní znak větroně Standard Cirrus (OK-9458), který vlastníme s tatínkem

vstup do albumu na Google Photos

děda Antonín Teichmann v Šohajovi

Pôvodne som sa chcel spýtať, aká bola tvoja cesta k lietaniu, ale našiel som o tebe niečo na webe, a tá otázka je zrejme zbytočná. Počínajúc dedom, otcom a jeho sestrou, až po tvojho brata, každý si sadal v určitej fáze svojho života do pilotnej kabíny. Tvoj otec stále aktívne lieta. Vieš si spomenúť, ako sa dostal dedo k lietaniu ? Prípadne prečo ? Vždy ma totiž nesmierne zaujímal ten skutočný prvotný dôvod / impulz 

Můj děda Antonín Teichmann je lítáním nemocný už od mala. Když byl malý chlapec, byla ještě válka. Letadla, která přeletěla přes vesnici ho vždy nenechala chladným a i když zrovna seděl u oběda, zahodil lžíci a musel běžet ven se jít podívat. Jeho tatínek se o létání také zajímal, měli kamaráda, který létal v armádě a chodili ho navštěvovat na jedno malé letiště, kde dědu v osmi letech poprvé svezli v letadle. A tak to pokračovalo do jeho 15 let, kdy začal chodit na letiště do Velkého Poříčí v Aeroklubu Hronov. V roce 1961 se letiště zrušilo, tak šel děda po vojně létat do sousedního Nového Města nad Metují, kde začal jak můj táta a teta. Po revoluci bývalí členové AK Hronov a nadšenci obnovili znovu letiště ve Velkém Poříčí

Osobne sme sa nikdy nestretli, ale roky pozorujem na Fuckbooku progres v tvojom lietaní, čo nasledovalo po pilotných skúškach ? 

Po pilotní zkoušce, která byla v létě 2009, jsem se ještě ten rok přeškolila na VT-116 a odletěla si celé stříbrné C. Následující rok 2010 jsem začala létat po stříbru první přelety, přeškolila se na VSO-10 a našeho Std. Cirruse, se kterým jsem se začala sžívat a poletovala po okolí. Od roku 2011 jsem začala trošku závodit. Chodila jsem jak na Mistrovství ČR, tak pohárové soutěže. I když jsem nedrtila přední příčky výsledkových listin, dostala jsem se do reprezentace a v roce 2015 byla na prvním MS světa žen v Dánsku. Následovalo MS žen ve Zbraslavicích roku 2017 a MS juniorů v Litvě. A poslední asi největší akce bylo MS světa žen v Austrálii, které se konalo v lednu 2020. V roce 2019 jsem se rozhodla pro licenci instruktora kluzáků, kterou jsem využila v Austrálii.

Nejsilnější a nejlepší byla sezóna 2018. To jsem naplachtila 200 hod a dělala jsem PPL, takže sem měla ještě tak 80 hod motorově. A ještě jsem mezitím chodila do práce. To bylo hodně vyčerpávající. Chodím ale i poletovat na letiště do Jaroměře, hlavně motorově. Můj táta taky. Protože v Hronově už nemáme dospělé motorové mašiny

V roku 2018 si získala licenciu PPL, ako vlekárka si lietala prvý krát na AZ Cupe na Z-226MS v roku 2019 a v tom roku dokonca na poľských Majstrovstvách v plachtení. Vlekanie je hodne zodpovedná práca, mám za to, že to bol turbo postup. Na druhej strane, keby si na to nemala, tak ťa tam nepripustia ako vlekárku

Než jsem začala chodil vlekat s dvěstěpětkou na závody, měla jsem už něco navlekáno v Aeroklubu se Sambou XXL a později se Zlínem Z-42. Ale je fakt, že na závodech je to trošku frmol. Já ten frmol znám z té druhé strany špagátu, takže moc dobře vím, když vlekař udělá to, tak se mnou to vzadu udělá to. (Ale taky moc dobře vím, že když udělám to, tak zase s vlekařem to udělá to). Je to velká výhoda a troufám si říct, že plachtaři jsou nejlepší vlekaři

Na první vlekací závod do Zbraslavic jsem trošku nervózní byla. Už jsem tam několikrát závodila, takže mám znalost místních poměrů. Samozrejmě při příletu jsem hned trefila místní menší terenní vlnu a krásně jsem si zaskákala. Říkala jsem si, to bude ale prča. Taky že byla, první disciplína silnější vítr z boku, občas lehoučce do zad. Vzlety a přistání na dráze 33, z kopečka dolů. A bylo to perkefní a bavilo mě to neuvěřitelně. Čím dál víc jsem s dvěstěpetkou sžívala a těšila se každý další start a přistání

Ve Zbraslavicích se cítím jako doma. Létá tam moje nejlepší kamarádka Barča Moravcová, která je pro mě jako sestra. Její rodiče, kteří ve Zbra také fungují a létají si mě tam adoptovali a moc krásně se o mě starají. Ten život vlekaře na závodech není vůbec špatný. Vytahat hangár, ve Zbra dopoledne ještě pomáhám postavit grid, briefing, připravit letadlo, odvlekat, natankovat, oběd, kafe u Moravců, na trackingu fandím ségře, umýt dvěstěpětku, dojet pro ségru na plochu po přistání (nebo na pole), uklidit hangár, večeře, klábosení v hospodě a spát :) No značka ideál

Ještě se ti pochlubím s jedním mojím pokladen. Toto je můj Orlík VT-16 / OK-3423, chtěla bych ho vrátit na nebe. To byl jeden z mých snů od dětství také. Celý život létal v Aeroklubu Vrchlabí, byl nalezen v malém hangárku na UL letišti v Jilemnici u Vrchlabí. Podařilo se mi ho sehnat, když jsem byla v Austrálii, tak mě to nedalo a našla jsem si kontakt na to letiště a napsala jim. A tak jsme si prohodili pár emailů, na jaře 2020 jsme tam letěli a další víkend jsme pro něj jeli. Původní majitel měl kdysi v plánu ho nechat zgenerálkovat, ale on má Banjo a to mu na jeho plachtění úplně stačí

Viem, že si lietala na MS v Austrálii

Ano, po ročním plánování jsem se v říjnu v roce 2019 vypravila na 4 měsíce dlouhé letecké dobrodružství na druhou stranu zeměkoule, do Austrálie na letiště Narromine. Na tomto letišti přesněji v Narromine Gliding Clubu každoročně „pracují“ hlavně Češi, mají s námi dobré zkušenosti a tak nějak se to předává zase dál. Byli jsme tam výprava třech Čechů kamarádů. Naše náplň byla příprava provozu, vlekání, instruktoření na kluzácích, pozemní personál a péče o letadla. Ve volném čase, nebo přes den kdy byli všichni v luftě a v hangáru volný větroň, jsme mohli plachtit sami pro sebe

Po Vánocích jsem s místní aeroklubovou LS-4 vyrazila do 350 km vzdáleného Lake Keepit, kde se pořádalo MS žen a tam se shledala se svým repre týmem a ségrou Barčou. Byl to jeden z nejtěžších závodů, jaký jsem kdy zažila. Šílený horka, všude prach a písek, problémy s kouřem z požárů a podobně. Ale i přes to, to bylo vlastně úžasný a moc ráda na to vzpomínám. Po mistrovství jsem se ještě na měsíc vrátila do Narromine, kde se mi podařilo náhodou překonat na Ventusu 2 národní rychlostní ženský rekord na trojúhelníku 750 km ve volné třídě. Byla jsem i rychlejší, než je aktuální světový ženský rekord v 15m třídě, bohužel hodnota pro uznání rekordu musí být vyšší o celé číslo a já byla rychlejší jen o desetinky. Samozřejmě šlo letět rychleji, ale kdo by to byl tušil, že to mohl být svěťák. I tak na první let s Ventusem 2 a s polovinou vody dobrý výkon

po preškolení na Čmeláka Z-37A-2 / OK-YJF

Můj sen byl létáním se živit, chtěla jsem si výhledově udělat CPL. Velká doprava mě nikdy moc nelákala. Ale situace ve světě díky Covidu není moc dobrá, tak zatím zůstávám při zemi. Chtěla bych se však stále zdokonalovat a létat i s většími aeroplány. Mám v plánu sžít se více se Čmelákem, poznat stroj L-60S Brigadýr a také si s těmito stroji zavlekat. Dále čím dál tím víc sním o tom sedět za berany úchvatného stroje An-2. Také se mi líbí skupinové létání a chtěla bych jednou přičuchnout k akrobacii. Jeden z mých bláznivých dětských snů bylo holčičí skupinové létání s Vivaty a skupinová akrobacie (ta už ne na Vivatu). A do toho všeho stále hodně plachtit, mám v plánu uletět nějaké dlouhé přelety na starých dřevěných větroních. Tak uvidíme, jak se vše vyvine a co se splní, či podaří. Snít je potřeba

Káďa LY

photos - Klára Teichmanová
photos - Klára Teichmanová
vlekárka Klára Teichmannová Káďa LY Káďa LY Káďa LY
Káďa LY Káďa LY na stupni víťazov v Barča + Káďa LY preškolenie na Čmeláka Z-37A-2 / OK-YJF
Káďa LY Káďa LY preškolenie na Čmeláka Z-37A-2 / OK-YJF preškolenie na Čmeláka Z-37A-2 / OK-YJF


comments powered by Disqus
 

HELP pre senior pilotov

Recenzia
 

Výstava trosiek IL-18 / OK-NAB v Múzeu dopravy

Vážení pozostalí po obetiach leteckého nešťastia na Zlatých Pieskoch z roku 1976, vážení všetci tí, ktorí mi akokoľvek pomohli pripraviť text do knihy o nehode, dovoľte mi poslať vám poslednú pripomienku pozvánky na vernisáž výstavy trosiek z lietadla,...

Gonzo - 11.06.2021
Autori
 

 

 

fly Dubai / photo P.Marianič
Foto dňa
fly Dubai / photo P.Marianič