Jak se budí princezná Boska

Gonzo - 2.10.2021
 

„Boska“ je moje oblíbené letadlo, moje první, u kterého jsem byl u výběru dřeva na pile, až po jeho (tedy spíš její) zálet. Během její stavby jsem se potkal se spoustou skvělých lidí, hodně věcí jsem se naučil, a dozvěděl se pro mě nové kapitoly z české letecké historie. V roce 2008 jsem s ní podnikl vcelku dobrodružnou cestu do Bruselu a zpět, díky ní poznal nová místa a nové lidi. Bohužel, přišli i jiné časy, člověk musel řešit přízemnější problémy, všední starosti, a i na létání bylo jednodušší sáhnout po éru, u kterého stačí ho jen vyndat z hangáru.

Nicméně, věčně se na ní dívat, jak spí na Točné v hangáru nebylo možné donekonečna, a když jsem měl pohromadě tým lidí, kteří byli schopni jí oživit, přišel čas přejít od průběžné údržby, k tomu vrátit jí na nebe. Bylo toho potřeba hodně, opravdu hodně a trvalo to řadu měsíců. Včera (29.9.2021) pak přišel dlouho plánovaný den, kdy jsme měli jít oba spolu opět do vzduchu.

A začalo drama. Letiště Praha Točná, kde jsme doma, má všechno, co člověk potřebuje, ale pro zálet je fajn mít dráhu co nejdelší a předpolí kde není buď dálnice, nebo vesnice, nebo řeka. No, a to už je lepší se porozhlédnou po okolí. Ve Vodochodech nám vyšli vstříc, měli jsme zde vyjednanou podporu. A teď už to drama, jen několik dní před termínem mi zvoní telefon a kamarád povídá, špatná zpráva, do Vodochod dorazí Babiš s Orbánem a na letiště můžete nejdřív v jednu. Rychlá konzultace se všemi pomocníky a Úřadem pro civilní letectví, zvládneme to? Zkusíme to.

Středa 29. září začíná již brzy po ránu na Točné, je třeba demontovat křídla, vzpěry, rozpojit řízení a spousta dalších věcí. Pak naložit trup a vyrazit přes Prahu do Vodochod. Držím se těsně za „Boskou“ a trnu vždy, když se nějaký kamion přibližuje na můj vkus příliš blízko. Po hodině cesty dorážíme v pořádku do Vodochod, a rychle sundáváme trup. A ještě rychleji zpět na Točnou. Cestou posloucháme v rádiu, jak se hroutí doprava po Praze, a to včetně tras, kterým se není jak vyhnout. Časový plán dostává další ránu. Znovu Točná, nakládáme křídla, Tomáš se opět vrhá do dopravního pekla a já s Michalem skáčeme do 305tky. Letím přes Kbely a nervózně sleduji zácpy všude pod námi, bohužel i na D8, která je pro nás klíčová. Sedám na dráhu 29, travnatou, právě odsud bych mohl dnes startovat s BH-5tkou. Po odrolování na stojánku už na nás čeká Jarda, který připravil vše, co bez křídel šlo a čekáme.

A čekáme, a čekáme. Časový plán už dávno neplatí, ale zástupce ÚCL je zde, letištní hasiči taky a kluci z handlingu i věže jsou ochotní zůstat, dokud bude třeba. Konečně jsou tady křídla a s nimi zbytek těch, bez kterých by to nešlo. Nyní už jde vše rychle, nicméně jsme v letectví, takže s rozmyslem a několikanásobnou kontrolou. Přetlačit „Bosku“ ze stojánky Whiskey je po celém dni už téměř za odměnu. Usazuji se do kokpitu a Michal zkušeně nahazuje za vrtuli. Ohřívám, motor a zapisuju všechny, které po mě protokol požaduje. Po motorové zkoušce jedeme dál podle programu, pojíždění, rychlé pojíždění, několik poskočení a ostrý vzlet. Všechno funguje jak má a jak si pamatuju. Po pár minutách mi připadá, že mě od posledního letu dělí několik dní a ne několik let.

Začíná nás tlačit čas, takže Michal startuje s 305tkou a přes Kbely letíme domu, na Točnou. Boska je zpátky a snad bude zase dělat radost všem komu poletí nad hlavou. Lidí bez kterých by neletěla je strašně moc, ale za všechny děkuju Jardovi Anýžovi, Ondřej Anýž, Tomas Modlik, Petr Ježek, Michal Masař, Nikola Lukačovič, kluci z Točná Airport / Letiště Točná, z Letiště Vodochody - Vodochody Airport a jak už jsem psal, spousta dalších.

Milan Mikulecký

súvisiace články : 

Akrobatická Avia BH-22.1

Akrobatická Avia B-122

Avia BH-5 / L-BOSA Avia BH-5 / L-BOSA Avia BH-5 / L-BOSA Avia BH-5 / L-BOSA photo J.Trkal


comments powered by Disqus