Jak jsem kupoval vrtulník I.

Gonzo - 27.12.2013
 

Dlouho očekávaný den  nadešel. V úterý 16.8. odpoledne mi zazvonil telefon. V telefonu se ozvalo "Dobrý den. Mohl by jste tu být ve čtvrtek mezi 7 a 8 hodinou ráno ? Máme tu jeden slovenský vrtulník, který poletí po servisu domů a cestou zpět vezmeme z Žiliny tu Vaši mašinu."

Samozřejmě, že jsem hned souhlasil. Původně plánovaná a obávaná cesta vlakem byla ta tam a nastalo těšení se na můj první mezinárodní let vrtulníkem. Ráno18. srpna vstávám před pátou hodinou a vyrážím na dlouhou cestu směrem na západ přes celou republiku. Přijíždím asi kolem půl 8 a hledám velitelské stanoviště firmy, která  mi od samého počátku mého bláznivého nápadu koupit si vrtulník poskytuje pomoc a rady. Stejný problém má firma, která přijela čistit nádrže na letecký benzín.

Po chvilce hledání společně objevujeme otevřené dveře, tak vcházíme. Už jsem poznal pár kanceláří a proto je mi hned jasné, že jsem na správné adrese. Kancelář mimo spousty drobností potřebných k létání skrývá čtyři chlapy, z kterých se ihned klube Jirka, pilot a můj dnešní celodenní průvodce, mechanik ze Slovenska a dva mechanici z místní firmy. Po krátkém seznámení jdeme otevřít nenápadný hangár, který skrývá 8 vrtulníků, z kanystrů chlapi z důvodu čištění nádrží naplní vrtulník pár litry Avgasu na přelet do Skutče a jdeme na to. Robinson 44 OM-*** je připraven ke vzletu zpět na svoji domovskou základnu v Dubnici nad Váhom.

Je krásné ráno, žádný provoz na letišti ani v okolí, R44-ka šlape jako hodinky. Sedím sám na zadních sedadlech, kochám se krajinou a přemýšlím.....

Cesta rychle utíká a před devátou hodinnou ranní jsme ve Skutči. Na letišti právě probíhá letecký výcvik na Robinsonu 22. Při příletu nás na frekvenci Skuteč info nikdo nečeká, ale z malého vrtulníku se ozývá "ahoj Jirko". Pro mne zatím neznámý hlas, ale jak brzo zjišťuji, tak se jedná o pana Karla Sluku, instruktora a examinátora Úřadu civilního letectví pro Robinsony 22 a 44.

Po přistání na heliportu letiště ve Skutči přijíždí palivo a plníme asi 120 litrů leteckého benzínu na další cestu. Přílet do Dubnice je dohodnut na asi 11 hodinu, tak nespěcháme a jdeme na kafíčko. Mezitím přistává i školní R22  a pan Sluka kafuje také. Při našem seznámení mu předávám pozdravení od pilotů ze Slovenska, kterým je líto, že nepřiletí právě on. Doneslo se jim totiž o panu Slukovi spousta kladných informací, vzkazek a báchorek a chtěli si s ním zalétat. Přešel to velice skromně s tím, že jsou to pomluvy.....To jsem ještě v té době s Karlem nelétal, takže jsem si říkal, že to asi budou ony pomluvy, ale po odlétaném ročním přezkoušení jsem pochopil, že kladné informace nelhaly.

Blíží se 10 hodina, je čas. Krásné a slunečné počasí v tomto upršeném létě, nastupujeme do vrtulníku a nahazujeme 6-ti válcový Lycoming. Při odletu ze Skutče se opět ozývá cvičná R22 ve Skutči s poznámkou  "kluci vy než přiletíte na to Slovensko budete krásně opálení......", Jirka stručně odpovídá "jojo" a pokračujeme v naší cestě.

R44-ka ve skvělé kondici uhání rychlostí kolem 100 uzlů  za hodinu a velice rychle jsme těsně před řízeným okrskem letiště v Kunovicích. Jirka se hlásí na věž a žádá o povolení dál na Slovensko. Pan řídící v pohodě povoluje a po Jirkově poznámce "pozdravujte Alberta" pan řídící odpovídá, že Albert sedí vedle a pokyvuje hlavou, že ví o koho jde. (Poznámka pro všechny, kteří nelétají: osobní komunikace je zakázaná, ale ve velmi omezené formě se toleruje) Já osobně se stále ještě považuji za létajícího amatéra, ale po vyslovení jména Albert v souvislosti s letištěm v Kunovicích mně okamžitě vyskočilo jméno Albert Orlita. Legenda československého létání na L410.A člověk píšící krásné články o létání. Opět se mi potvrdilo, že jak se člověk dostane do skupenství létajícího personálu, tak ta rodina není zase až tak velká.

Po opuštění CTR Kunovic se rázem ocitáme na hranici, přelétáváme Karpaty a vítá nás slečna, nebo paní z FIR Bratislava...... příjemný a nic nekomplikující hlas povoluje to, co žádáme.

Sám osobně mám s ženskými řídícími letového provozu jen samé kladné zkušenosti. Ženy na věžích jsou dle mého názoru k nám pilotů milejší, vstřícnější a hlavně po mých zkušenostech mají větší talent na to řídit provoz plynuleji a více logicky,než muži. Pokud člověk nenatrefí na začátečnici, která dokáže utopit sama sebe se dvěma letadly ve svém okrsku, což jsem již za svůj krátký letecký život také zažil. Ale tam zase nastupují galantní piloti a ženě v nesnázích pomohou ...

pokračováni příšte

                                           David Palička 

Robinson R22 / OK-HDS
Robinson R22 / OK-HDS
Robinson R22 / OK-HDS Robinson R22 / OK-HDS


comments powered by Disqus